část 2
|
Přejdi na: |
| Hned následující den vyrážíme na další výlet. Hlavní cíl je nejjižnější bod ostrova - Prassonissi. První zastávka - moderně postavený klasický kostelík. |
|
|
| Tady už jsou až na pár turistických míst pláže úplně prázdné. |
|
|
| Opuštěný kostelík. |
|
|
| A je již Prassonissi. Ostrov, oddělený úzkou písečnou kosou od pevniny. Stýkají se tady stejně jako v hlavním městě na severu větrné Egejské a klidné Středozemní moře. Řádně zde fučí. Toto místo je střediskem surfařů. |
|
|
| V době naší návštěvy bylo Prassonissi opravdu ostrovem - asi 40 m bylo nutno přebrodit. Voda sahala po pás. |
|
|
| Tady je ofocený pohled z doby, kdy se dalo přejít suchou nohou. |
|
|
| Armáda je samozřejmě přítomna i zde. Cestou k ostrovu přejíždíme tankodrom. |
|
|
| Dále pokračujeme po západní straně na sever podél Egejského moře. Vlnilo se řádně. |
|
|
| Obědová zastávka ve vesnici Apolakia. |
|
|
| Monolithos - tvrz postavená na sklaním vrchu nad mořem. |
|
|
| Typická řecká vesnička, kterou projíždíme při přejezdu napříč ostrovem. Všude nabízí med. |
|
|
| Kostelík s historií jako ze Sicílie:"Kostel sv. Nikolas, postavený rodinou Johna a Fotis Mastrogiannakisových na paměť jejich syna Nikose, který zemřel (byl zabit) 17.srpna 1995 ve věku 21 let". |
|
|
| Opuštěné, pravděpodobně původně vojenské budovy v městečku Archipoli. |
|
|
| Krasavice, kár, kár. |
|
|
| Místní plody - citrony a granátová jablka. |
|
|
| Zátiší Kolymbie. Podél celé, tří kilometrové eukalyptové aleje vede funkční akvadukt pro zavlažování. Odbočky překonává principem spojených nádob. Pokud někde vytéká voda, vše kolem se to zelená. |
|
|
| Ranní výstup na kopec nad vesnicí. Na pokraji života a smrti, ale stálo to za to. |
|
|
| Zapomenutý kontejner na staveništi. Zajímalo by mně, jestli ho někdy odvezou, nebo jestli ho zastaví do plánované stavby. |
|
|
| Veselá kráva. Pokud nepočítám kozy, které jsou úplně všude (o kočkách radši nemluvit vůbec), tak i přímo u hotelů se běžně pásly krávy. |
|
|
| Siesta u druhého hotelového bazénku. |
|
|
| Poslední výlet do hlavního města Rhodu. Začínáme prohlídkou Starého města. První co ve městě upoutá, jsou doslova všudypřítomné kočky. |
|
|
| Vstupujeme bránou sv. Pavla. a vzápětí procházíme nejznámější ulicí Rytířů, vedoucí k nejvýraznější stavbě - paláci velmistrů. Nejedná se zrovna moc o historii, současná stavba je z let 1939-43, kdy byla na základě obrazů zrekonstruována Italy, kteří byli jedni z rhodských usurpátorů. |
|
|
| Hradby kolem Starého města jsou dvojité a pojmenované podlé národnosti obránců jednotlivých částí. Mezi hradbami se dá v určitých částech také chodit. |
|
|
| Část hradeb lze obejít se vstupným. Tuto prohlídku nám doporučoval hlavně Číňan. Plně to chápu, určitě mu prohlídka připomínala jeho rodnou zeď. |
|
|
| Každá ulička je romantickým zákoutím. |
|
|
| Na každém kroku je samozřejmě komerční turistická kultura. |
|
|
| Jen rybáři je vše ukradené. |
|
|
| Město se začíná pomalu rozpalovat, kolem přístavů míříme k nějaké koupací pláži. Ještě navštěvujeme pevnůstku Ajios Nikolajos, která se rekonstruuje a ve které je přístupna pouze jedna místnost, kde o tvrzi promítají film. |
|
|
| Na pláži se oddáváme oblíbeným činnostem. |
|
|
| Ještě nabrat sílu na další prohlídku... |
|
|
| ... a vyrážíme k poslednímu cíli - rhodské akropoli. Tady není vcelku nic - zbytky (nově postavené) Apolónova chrámu a úplně znovu postavené divadlo a stadion. |
|
|
| Západ slunce rozhodně stojí zato. Fakt. Ale nenecháváme se unést a rychle míříme zpět do centra na gyros. |
|
|
| Rhodos je strov plný vraků. |
|
|
| Další ranní výlet - výstup na nejvyšší kopec v okolí s minikostelíkem. Nahoru to bereme přímo, zpět se neodvažujeme, takže celý kopec obcházíme po silnici. Nakonec se z toho vyvrbuje docela náročná túra. |
|
|
| Poslední loučení s Kolymbií. |
|
|
| ...ještě rychle na coctaily |
|
|
| ...naposledy vyfotit žabku |
|
|
| ...naposledy se poválet na pláži |
|
|
| ...a letět. Letiště tam a (brrrrr) tady. |
|
|
