Sýkoř 2009

      Nevím proč..., ale co to kecám, přesně vím proč – pořád se mi nutí slova páně Polívkova z jedné Manéže, kde vyzvedával svoji počestnost slovy: „Já su jedinej, v tomto státě, gdo eště platí daně. Ale já už nemůůůůůžu, já už to fakt neutááááhnu....“ A já su zas jedinej v tomto spolku, kdo píše o Doubravníku. Ale já už nemůžu, já už fakt nevím vo čem mám psat.
      Jak mám začít - takhle ne - „Dostalo se mi té neuvěřitelné cti zvěčnit v tiskové zprávě pro Čajna Press pilotní závod na Sýkoř“ - tak jsem začínal v roce 2004, dokonce jsem to podle všeho bral jako čest, mě snad hráblo, ale nevzpomínám si, že bych tam tehdy upadl na hlavu.
      Takhle taky ne - „Nevím jak vám ostatním, ale mě osobně se dostalo té velké pocty, že kromě toho, že můžu psát pro China press :-( mám už taky přidělenou svou lokalitu.“ - to bylo o rok později, bral jsem to pro změnu jako poctu, asi delirium, jinak si to neumím už vysvětlit.
      Takhle taky už ne - „Jak se tak dívám, nic se nezměnilo. Zase já, zase opožděně, jak jsem zjistil z loňské a předloňské reportáže. Musel jsem si nejdřív ty dva oběžníky proklepnout, maje už strach z toho, že se budu opakovat.“ - to bylo v roce 2006, ale vlastně už takhle pohledem co jsem psal minule a předminule a …. začínám minimálně po třetí.
      Pak byla naštěstí rok pauza, snad abych se nadechl. A loni jsem začínal takhle - „K radosti nás domácích jezdců, i když jsme v Doubravníku na chaloupce furt ěště náplava, byla tato nádherná trať po roční přestávce opět zařazena do seriálu Číňan Cupu.“
Letos už fakt nevím jak začít úvod, ani co napsat do stati, natož pak vyvrcholení (se nesmějte – tak nás učili ve škole, že se nazývají jednotlivý pasáže referátu). A závěr - to bude můj konec.
      Zkusíme dát něco statistiky. Byl to tedy 103. závod Číňan Cupu – to je úctyhodný. Počítat celkový převýšení se mě fakt nechce, i když by to asi z dobových přehledů tratí šlo. Ale stejně nikdo všechny závody nejel, takže by se s tím nikdo chlubit nemohl. V Doubravníku se jelo po pátý. Účast tentokrát byla tak akorát – silnější byla v roce 2004 a 2005, a po hubených létech – hlavně loňsku kdy se našlo jen 8 magorů – máme zase stoupající tendenci. Letos se nás sešlo na náměstí 12. V horákách naštěstí jen 2, takže jsem zas vybojoval bednu. Nepršelo, nikdo nezabloudil, ani Hanka, i když se nás snažila přesvědčit, že netrefí, závora byla zvednutá. Takže o jediný zpestření se postaral neznámý silničkář (já jsem to jméno neudržel, sorry), kterýmu při sjezdu z cílové nakloněné rovinky ulítl kompjůtr, načež se patrně nechal urychlit ještě herdou od špajchen. Takže jsem s kolegou prošel příkop po levé i pravé straně posledních 100 metrů, tam a zpátky, a na pivo, oběd a vyhlášení jsme tedy dorazili opožděně - a samozřejmě bez kompjůtru, pokud někdo čekal, že jsme ho našli. A dostáváme se ke kýženýmu a toužebně očekávanýmu závěru, o kterým jsem předesílal, že bude můj konec. V to taky pořád doufám, takže Číňane už teď přemýšlej, koho pověříš reportáží v Doubravníku příště :-)

Oficiálním sponzorem tohoto závodu je Čínská Liduprázdná Republika

DHTML Menu By Milonic JavaScript